244
větší než Jupiter, a Jupiter větší prostor než Saturnus. Odtud se dovozoval důsledek, že jsou-li prostory proběhnuté zemí a Marsem rovnoběžny jako v dobách odsluní, Mars musí se zdáti couvati čili pohybovati se na sféře hvězd směrem opačným ke skutečnému přemístění země. Podobný důsledek vychází tím spíše, co se týče Jupitera a Saturna.
Rozsáhlost couvání a doby stání před odsluním a po odsluní pojily se k tomuto výkladu podivuhodně, a zjev, který ne bez příčiny tolik rozpaků působil starému věku, byl tak zařaděn mezi prosté úkazy, výsledek to nevyhnutelný posuvného pohybu země.
V tomto krásném důkazu, praví Arago, po mém mínění tkví hlavně objev Koprníkův.
Vraťme se v duchu zpět k době, kdy bylo složeno dílo o obratech nebeských, a přidružíme se ku pocitu bezvýminečného obdivu, který přiměl Baillyho k výroku:
„Musíme zapomenouti pohybu, který vidíme, abychom uvěřili v pohyb, jehož neznamenáme. Jediný muž odvažuje se to navrhnouti a vše to jen proto, aby postavil jakousi pravdě podobnost ducha cítěnou skrovným počtem mudrců na místo pravděpodobnosti smyslů, která unáší dav. To není vše: bylo třeba zbořiti přijatou soustavu, schválenou ve třech dílech světa, a skáceti prestol Ptolemaiův, kterému holdovalo 14 století… Odbojník dá znamení, a revoluce se provede!“
