202
vděčnosti potomstva. Všechna okna byla otevřena a kvítím ověnčena. Celičká Varšava, rozmnožená obyvatelstvem okolním, byla vzhůru, jsouc svědkem tohoto slavnostního aktu. Hudba, zpěvy a hymny zaznívaly. Brzo průvod Společnosti se ubírá ke kostelu sv. Kříže, rozsáhlému, velebnému chrámu, jehož gothické věže čnějí nad hlavním městem. Kostel jest plný lidstva, ale oltář jest opuštěn. Hodina míjí a ani jediný kněz se neukáže, aby sloužil slavnou mši.
Tu se zví, že se odpírají náboženské obřady muži, jehož dílo bylo odsouzeno kongregací Indexovou. Dav zaražený musil opustiti kostel!
Ale zdálo se, že nebe samo vzalo na sebe napraviti toto opominutí nejsvětější povinnosti. Sotva že Niemaviec domluvil svou řeč, sotva že odhalena socha Koprníkova, zatažená obloha začíná se jasniti, a první paprslek sluneční padá na čelo polského hvězdáře, který oživnul uprostřed Polska dlátem Thorvaldsenovým. Lid propukl v nadšené volání smíšené se slzami. Přítomnost vojsk ruských, zamlklost a nedůvěra moci vládní, podezřívavý dozor náhončích velikého knížete dodávaly tomuto památnému dni nádechu zádumčivého. Dnes každý člověk, ukláněje se geniu Koprníkovu, když jde hlavním městem Polským, zastaví se před dílem Thorvaldsenovým a může pozorovati tento pomník připo-
