silo povaliti. Ctihodný zakladatel novověké astronomie neměl se dožiti této fáse.
Jak dobře napsal Fontenelle, nová soustava byla pokořující. „Takéť, dokládá, Koprník sám nedůvěřoval velice úspěchu svého mínění. Velmi dlouho nechtěl ho uveřejniti. Konečně se k tomu odhodlal ku prosbě lidí velmi vážených; ale také prvního dne, když mu přinesli první výtisk jeho knihy, víte, co udělal? Zemřel! Nechtěl zakusiti všech odporů, jež předvídal, a obratně se z toho vytočil.“
Odebrati se na onen svět v okamžiku, kdy vezdejší posunul s místa a skácel jej s odvěkého základu, byl vskutku originální způsob ujíti všech rozpaků, které mohly povstati z tohoto převratu. Možná, že ve svém nejvnitřnějším citu naschvál odložil uveřejnění svého díla až na poslední chvíli. Avšak nezdá se, že by Koprník byl se strachoval nebo měl tušení překážek, jež sbory duchovní, stojící tehdy v čele vyučování, měly klásti šíření pravdy. Ostatně po celé století, které spatřilo objevení se theorie Koprníkovské, nebylo žádné závady, i prošla takořka nepovšimnuta: zůstávala tehdy ve stavu hypothésy a neučilo se jí. Jen někteří hvězdáři si jí všímali, ji zkoumali a přijímali: byla ještě tajnou naukou. Teprve na počátku následujícího století, když Galilei uče sice soustavě Ptolemaiově znenáhla se rozehřál pro novou a chtěl ji postaviti na místo staré, prohlašuje, že se nepříčí Písmu,
