Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/186

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

184


leknut krokem, jehož se odvážil, Koprník neměl odvahy přiložiti posledně ruky ku svému dílu. Aby zažehnal bouři, které se obával, vynasnažoval se jedině zabezpečiti si souhlas hvězdářů, dokazuje jim, že nic se pro ně nezměnilo, že jim není ničeho zapomínati aniž čemu se učiti; že všechny jejich methody trvají, a dokonce trochu se usnadňují.

Pohleďte na obrazec představující soustavu Koprníkovu omezujíce se zprvu na úvahy nejobecnější; nic nebude se zdáti jednodušším a přirozenějším. Uvidíte tam 6 kruhových drah, jejichž společným středem je slunce. Země probíhajíc svou drahou nastavuje postupně přímým paprskům slunečním každou ze svých rovnoběžek horkého pásu, které mají všechny postupně slunce ve svém zenitu; tuť jsou vysvětleny roční doby. Nastupování dní a nocí pochopíme ještě snáze otáčením kolem osy ve 24 hodinách.

Co pravíme o zemi, bude platiti rovněž pro Merkura, Venuši, Marsa, Jupitera a Saturna, těch pět oběžnic tehdy známých, i pro všecky, jež snad se objeví později. Každá z těchto planet bude míti totéž právo jako naše pokládati se za nehybnou uprostřed světa a přenášeti na slunce kruh, jejž sama opisuje kolem této hvězdy v době více méně dlouhé. Pohyb, jejž každá bude přičítati slunci, bude rozdílný, ale stejně jednoduchý; kdežto je-li země nepohybliva uprostřed světa, opisuje-li