174
Zkrátka Koprník dospěv svým vlastním badáním ku poznání pravé soustavy světové, dovedl uchlácholiti ješitnost svých vrstevníkův opíraje se o některé stopy starobylosti a zdaje se, jakoby ničeho nevynalézal. Ale tato opatrná, útlocitná zdrželivost byla brána od některých spisovatelů za cestu, kterou se ubíral Koprník při svém badání, a za přiznání vědomostí vypůjčených. Učení jeho takto pojímané dalo přístup nespravedlivé kritice kterýchsi spisovatelů, kteří uvádějíce některé osamělé rysy jeho knihy, vytrhávajíce a kouskujíce nové rozsáhlé myšlenky, aby je přiohýbali k místům nalezeným v některých dílech starověkých autorů, viděli v tomto velikánu jen snaživého ducha, který shromažďuje pracně a sestavuje trosky starodávné budovy, místo aby uznávali v jeho práci dílo tvůrčího genia.
Koprník zdělil od starých umění pozorovati a rozsáhlý sklad pozorování. Neměně ničeho aniž čeho přidávaje ku prvnímu, rozhojnil druhý vlastními pracemi a vyvodil z něho vzácnou výhodu, dělaje si z něho základ a důkaz svých myšlenek, které mohly býti neodvolatelně zbudovány jen svým souhlasem s pozorovanými fakty. Neurčité a přetřásané již ponětí o pohybu země vzbudilo činnost jeho důmyslu, který tu zahlédal dráhu, na niž dosud nikdo nebyl vstoupil; a toť jsou všechny služby, které mu prokázal starý věk. Ale v rozboru a vyvinování pohybu země, v jeho šťastné
