Muž, kterého lze nazvati zakladatelem nové soustavy světové, neboť jemu přináležejí beze sporu podstatné části této soustavy a nejmohutnější rysy obrazu všehomíra, vybízí snad ještě méně k obdivu svou vědou než svou odvahou a důvěrou v sebe. Zasluhoval právem chvály, kterou mu vzdává Kepler, když ve svém úvodě k tabulkám Rudolfinským jej nazývá duchem svobodomyslným, „vir fuit maximo ingenio et quod in hoc exercitio (to jest v boji s předsudky) magni momenti est, animo liber.“ Když Koprník ve své předmluvě k papeži vypravuje historii svého díla, neváhá prohlásiti za nesmyslnou báchorku víru v nepohyblivost a ústřednost země, víru to vůbec u theologů rozšířenou. Napadá bez bázně „hloupost těch, kteří se drží náhledů tak lichých“. Praví, že kdyby nepatrní žvanilové, nemající pojmu o mathematice dovolili sobě souditi o jeho díle překrucujíce naschvál některá místa Písma sv. (propter aliquem locum Scripturae male ad suum propositum detortum), bude pohrdati takovými ješitnými útoky.
Každý ví, podotýká ještě, že slavný Lactantius pojednával dětinsky o tvaru země a posmíval se těm, kteří ji pokládali za kulovitou, ale když se probírají předměty mathematické, má se psáti pro mathematiky.
Aby dokázal, že co se týče jeho, hluboce přesvědčeného o správnosti vlastních výsledků, nebojí se žádného soudu ve svém pozem-
