Tato stránka byla zkontrolována
122
mněnku a ne tak, jak byl učinil Koprník, za dokázanou pravdu.[1]
- ↑ Čteme u Gassendiho Vita Copernici pag. 139: »Biskup Chelmenský Tidemann Gisius, rodilý z Gdanska, který po kolik let usiloval u Koprníka, aby uspíšil vvdání jeho díla, obdržel konečně rukopis s dovolením, aby jej dal vytisknouti docela tak, jak by rozuměl Svěřil úkol ten nejprve Rhaetikovi, professoru wittemberskému, který byl odešel od svého mistra o málo dříve po dlouhém pobytu ve Frauenburce. Rhaeticus předpokládal, že vydání se provede v Norimberce za přiznívějších okolností, a svěřil se své strany péči o tisk professoru Schonerovi a Ondřeji Osiandrovi, kteří obývali v tomto městě.« Z chvály vydávané dílu Koprníkovu na konci úvodu mohlo se již zavírati i bez výslovného svědectví Gassendiova, že úvod tento jest z ruky cizí. V nadpise prvního vydání (v Norimberce 1543) Osiander užívá následujících výrazů, jichž pečlivě se chráněno ve všem, co napsal Koprník: »Motus stellarum novis insuper ac admirabilibus hypothesibus ornati« a připojuje toto trochu hrdopyšné vyzvání: »Igitur. studiose lector, eme et lege fruere « Ve 2 vydání (v Basileji 1566) není již na titule řeči o podivuhodných domněnkách: ale »præfatiuncula de hypothesibus huius operis«, slova to, jimiž Gassendi označuje úvod, jejž Osiander knize připojil, byla podržena. Vysvítá ostatně zřejmě z dedikace Pavlovi III., nadepsané od Osiandra »Præfatio authoris«, že tento vydavatel, aniž se jmenuje, chtěl přece naznačiti, že Præfatiuncula pochází z cizí ruky. První vydání má jen 196 stran, druhé jich má 213, poněvadž je tu »narratio prima, dlouhý to dopis poslaný Schonerovi hvězdářem Jiřím Jáchimem Rhaetikem, který dal poprvé učenému světu přesnou vědomost o soustavě Koprníkově; dopis vytištěn v Basileji péčí mathematika Gassara již r. 1541.
