222
svým badáním o zákonech řídících pád těles a let střel, ku položení základů pravé soustavy dynamiky, jíž lze určiti pohyby podle sil, které je způsobují, a sil podle pohybů, jež vyvozují. Hooke šel ještě dále. Zjistil tak určitě způsob, jímž planety jsou udržovány ve své dráze přitažlivosti slunce, že nelze pochybovati, kdyby dovednost mathematikova byla se rovnala bystrovtipu filosofovu, a kdyby práce jeho byly bývaly méně rozmanité, méně různé, že by byl dospěl zákona o gravitaci.
Ale vše, co bylo vykonáno v tom oboru před Newtonem, nemůže se pokládati takořka než za pokusy mající za účel odstraniti první nesnáze, za práce přípravné určené k tomu, aby umožnily tomuto velikánu vyvinouti veškeru mohutnost genia. Jsa tak hlubokým mathematikem jak obratným fysikem, dovedl najíti nové methody, methody neznámé, aby studoval účinky příčin, jež pochopiti podařilo se jeho pronikavosti. Stoupaje sledem sevřených, kompaktních indukcí zpět ku prvním zásadám dynamiky, dovedl vyvoditi z nich úplné vysvětlení všech velikých zjevů hvězdářských, vyložiti mnohé i z těch, které mají méně důležitosti a jsou temnější. Mathematika nebyla dosti pokročilá té doby, aby odstranila obtíže, jichž poskytoval tento rozsáhlý úkol. Všecko se mělo teprve utvořiti na jeho rozřešení. Ale tato okolnost daleka toho, aby jej zrážela,
