zhasnutí stálice, kterou Galilei mohl pozorovati ve dvou okolnostech.
Bezprostřední nástupci Baconovi a Galileiovi převrátili celou přírodu novými překvapujícími údaji, k nimž se přimísilo trochu té lásky k zázračnému, kterou jest pokládatí za zbytek věku magie a alchymie, ale která dobře jsouc řízena jest nejmocnější a nejužitečnější pobídkou k bádání experimentálnímu.
Zvláště Boyle zdál se nadšen horlivostí, která jej pudila ku pokusu za pokusem nenechávajíc mu chvilky oddechu. Hooke se své strany, vrstevník a téměř sok Newtonův, obsáhl ještě rozsáhlejší řadu výzkumů. Ana se fakta množila čím dále tím více, počaly vznikati zákony a vyvíjeti se generalisace. Postup výzkumů byl tak rychlý, vítězství filosofie induktivní tak skvělé, že dostačilo jedno pokolení a práce jediného muže, aby se postavila soustava světová na základ nezdolný.
Skrze své neurčité, podivínské úvahy o příčinách pohybů, jejichžto zákony tak pěkně a tak pracně dovodil, Kepler zahlédl, že zákon o nečinnosti hmoty vztahuje se na veliké massy, jež nebe obsahuje, jako na ty, jež pokrývají zemi. Galilei pak svou mohutnou argumentací, směšností, kterou je zahrnoval, zasadil poslední ránu dogmatům Aristotelovým, která byla postavila pažení mezi zákony pohybu nebeského a zemského. Přispěl také
