neboť musí býti upraveny tak, aby je pochopilo nevědomé obecenstvo.« (Posměšné výkřiky.) »Lidoví řečníci jsou vždycky svojí povahou příživníky.« (Hněvivé pohyby protestu u pana Waldrona.) »Tito řečníci vynášeli ke své vlastní slávě hrdinské činy jiných a strkají do kapsy díla, jež byla vykonána jejich chudými a neznámými bratry. Jediná nepatrná a nová skutečnost, získaná v laboratoři, jediná cihla, vsunutá do chrámu vědy, vyváží daleko jakýkoliv výklad z druhé ruky, který sice vyplní nečinnou hodinu, ale nemůže zůstaviti nijakého užitečného výsledku. Uvádím tuto zřejmou úvahu ne snad proto, že bych chtěl nějak zvláště pana Waldrona snižovati, nýbrž jenom proto, abyste neztratili smyslu pro poměr a nepovažovali novice za velekněze.« (Při těchto slovech pošeptal pan Waldron něco předsedovi, jenž se pak zpola zvedl a řekl něco vážného lahvi na vodu.) »Dovolte mi, abych přešel ku předmětu širšího zájmu. Který jest to však bod, pro nějž jsem jako původní badatel útočil na přesnost našeho řečníka? Týká se trvání jistých typů zvířecího života na naší zemi. Nemluvím o tomto předmětu, jako bych se jím zabýval z libůstky a také bych chtěl dodati, že o něm nemluvím ani jako populární řečník, nýbrž mluvím jako člověk, jejž vědecké svědomí nutí, aby dbal přísně skutečnosti a tu pravím, že pan Waldron se velice mýlí, jestliže se domnívá, že když sám nikdy neviděl nějakého tak zvaného předhistorického zvířete, že by takový tvor také nemohl
