bezvědomí, ale bídný zbytek mého krásného exempláře zůstal nedotčen a zde jej před vás kladu.«
Pak vyňal z jedné zásuvky nějakou věc, podobající se horní části křídla, jakéhosi velikého netopýra. Byla to zahnutá kost, nejméně dvě stopy dlouhá, u které byla blanovitá rouška.
»Jaký to nestvůrný netopýr!« poznamenal jsem.
»Nic takového,« řekl profesor vážně. »Když tak žiji ve svém vědeckém a vzdělaném ovzduší, nebyl bych si myslil, že by byly tak málo známy i první základy přírodopisu. Jest možno, že byste nevěděl o základní skutečnosti, kterou nám podává srovnávací anatomie, že totiž ptačí křídlo jest opravdu přední končetinou, kdežto křídlo u netopýra jest složeno ze třech prodloužených prstů, mezi nimiž jest blána? Nuže, v tomto případě není kost rozhodně přední končetinou, a vidíte sám, že jest zde prostá a jediná blána, visící na jediné kosti a že proto nemůže náležeti netopýrovi. Avšak není-li to ani ptákem, ani netopýrem, co jest to tedy?«
Moje malá zásoba vědomostí byla vyčerpána.
»Toho opravdu nevím,« řekl jsem.
Otevřel pak ono vzorné a rozhodující dílo, na které byl již dříve poukázal.
»Zde vizte,« pravil, ukazuje na obraz neobyčejného létajícího netvora, »jest to výtečné znázornění dimorphodona nebo pterodactyla,
