Byl to bližší pohled na tutéž krajinu, ačkoliv tato fotografie byla nejvýš pokažena. Viděl jsem zcela zřetelně onen skalní vrchol, stojící o samotě, s jediným stromem nahoře. A tato skála byla od ostatních oddělena trhlinou.
Teď již o tom nepochybuji vůbec,« pravil jsem.
»Nuže, tím jsme něco získali,« řekl. »Pokračujeme přece jen, že ano. A teď vás prosím, abyste se podíval na vrchol onoho skalního jehlance! Pozorujete tam něco?«
»Je tam obrovský strom.«
»Ale na onom stromě?«
»Tam sedí veliký pták,« řekl jsem.
Podal mi lupu.
»Ano,« řekl jsem, dívaje se lupou. »Na stromě stojí veliký pták. Zdá se, že má mohutný zobák, řekl bych, že jest to pelikán.«
»Nemohu vám blahopřáti k vašemu dobrému zraku,« řekl profesor. »Není to pelikán a také to není vůbec pták. Bude vás asi zajímati, že se mi podařilo tento exemplář zastřeliti. Byl mým jediným naprostým důkazem o mých zkušenostech, důkazem, který jsem mohl vzíti s sebou.«
»Máte jej tedy?« Zde bylo tedy konečně něco hmatatelně potvrzujícího.
»Měl jsem jej, ale na neštěstí byl ztracen s mnohými jinými věcmi při oné nehodě s člunem, kterou byly zničeny moje fotografie. Chňapl jsem po něm, když mizel ve vírech proudů a část jeho křídla mně zbyla v ruce. Když mne voda vynesla na břeh, byl jsem v