dvacet Indiánů z řeky, s provazy, tyčemi a vším potřebným ku překlenutí propasti. Alespoň, až se zítra vydáme na zpáteční cestu k Amazonu, nebudeme míti obtíží při nesení svých zavazadel. A tak končím toto vypravování pokorně a s díkem. Naše oči viděly veliké divy a naše duše se tím, co viděly, očistily. Každý z nás se stal po svém způsobu lepším a hlubším člověkem. Možná, že až dospějeme do Pary, zastavíme se tam, abychom se znovu upravili. Učiníme-li to, půjde tento dopis o jednu poštu napřed. Jinak dojde do Londýna téhož dne jako já. V obou případech doufám milý pane Mc. Ardle, že Vám záhy budu moci potřásti rukou.
Kapitola XVI.
Průvod! Průvod!
Bylo by zde na místě, abych se zmínil o naší vděčnosti ke všem přátelům na Amazonu, za velikou laskavost a pohostinnost, jež nám byly prokazovány při našem návratu. Zvláště bych chtěl poděkovati signorovi Penalosovi a jiným úředníkům brazilské vlády za zvláštní přípravy, kterými nám byla usnadňována cesta a také signorovi Pereirovi z Pary, jehož předvídavostí vděčíme za svůj dokonalý výstroj, tak že jsme se mohli slušně objeviti v civilisovaném světě, který nás očekával v tomto městě. Zdá se to býti chudičkou odsluhou za veškerou zdvoři-