před byla vyslána řada vyzvědačů a za ní si razila cestu celá armáda v pevných řadách a postupovala po dlouhém svahu krajiny, zarostlé keři, až jsme byli blízko u kraje lesa. Tam se bojovníci rozšířili v dlouhou rozptýlenou čáru kopinníků a lučištníků. Roxton a Summerlee se postavili na pravé křídlo, kdežto Challenger a já jsme byli na levém. Doprovázeli jsme vlastně do bitvy vojsko z doby kamenné — my, jsouce opatřeni posledními zbrojířskými výrobky ze St. James Streetu a ze Strandu.[1]
Na utkání s nepřítelem jsme nemusili dlouho čekati. Divoký, pronikavý hluk se ozval s okraje lesa a náhle se vyřítil zástup lidoopů s kyji a kameny a vrhl se na střed indiánské linie. Byl to pohyb statečný, ale zároveň pošetilý, neboť tito křivonozí tvorové se pohybovali na zemi nemotorně, kdežto jejich protivníci byli hbiti jako kočky. Byl to děsný pohled, viděti tato rozzuřená zvířata s pěnícími se tlamami a s planoucíma očima útočiti, při čemž však se jejich nepřátelé neustále vyhýbali jejich hmatům, kdežto šíp za šípem se vbodával do kůží lidoopů. Jeden veliký chlap běžel vedle mne a řval bolestí, neboť mu vězelo asi tucet střel v hlavě a žebrech. Z milosti jsem mu prohnal lebku kulí a on padl s rozpřaženými údy mezi aloeovými keři. Avšak to byl také jediný výstřel, který jsme vypálili, neboť útok byl veden na střed
- ↑ Londýnské třídy, kde jsou největší obchody se zbraněmi. Poznámka překl.
