nou od nás několik set stop a když se objevilo jeho sudovité, tělo a obrovské ploutve, a dlouhý hadí krk, propukl Challenger a Summerlee, kteří se k nám připojili, v dueto údivu a obdivu.
»Plesiosaurus![1][red 1] sladkovodní plesiosaurus!« zvolal Summerlee. »Jak jest to zvláštní, že jsem se dožil pohledu na takové zvíře! Drahý Challengere, máme opravdu největší štěstí ze všech přírodozpytců světa!«
Teprve když nastala noc, a když ohně našich divošských spojenců zářily rudě na stínech, byli jsme s to, donutiti oba učence, aby se vzdali kouzelných pohledů, jež skýtalo toto pradávné jezero. I v temnotě, ležíce na břehu, slyšeli jsme chvílemi šploucháni a funění těchto velikých tvorů, kteří v jezeře žili.
Za časného jitra se celý náš tábor probudil a o hodinu později jsme se vydali na svoji pamětihodnou výpravu. Často jsem sníval, abych se dožil okamžiku, kdy bych mohl býti válečným zpravodajem. Ale ani v nejdivočejším snu by mne nebylo napadlo, jaké povahy bude válečné tažení, o němž budu moci podati zprávu! Stůjž zde moje první depeše z válečného pole:
Náš počet byl za noci zesílen novou tlupou domorodců, přišlých z jeskyní, takže nás bylo, když jsme vyrazili, asi čtyry nebo pět set. Na-
- ↑ Předpotopní ještěři, kteří měli nohy přeměněny ve veslovací ploutve. Nalézají se v triasu až křídě na mnohých místech v Evropě, v Asii, Austrálii, na Novém Zélandě a v Severní i Jižní Americe. Některé druhy dosahovaly délky až 6 metrů. Pozn. překl.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
