mil od města opic, že, pokud jsme věděli, tato zvířata neobjevila dosud našeho útulku a pak jsem se jich také s puškou v ruce nikterak nebál. Až dosud jsem neznal ani jejich zchytralosti, ani jejich síly.
Slyšel jsem bublání našeho potoka někde před sebou, ale mezi mnou a vodou byly husté stromy a podrost. Razil jsem si cestu oním směrem a sice na místě které bylo právě mimo dohled mých soudruhů, když jsem pod jedním stromem zpozoroval krčiti se ve křoví něco rudého. Když jsem se k tomu přiblížil, ulekl jsem se, spatřiv, že jest to mrtvé tělo našeho scházejícího Indiána. Ležel na boku se skrčenými údy a hlavu měl otočenou v úhlu skoro nepřirozeném, takže se zdálo jako by se díval přímo přes svoje rameno. Vyrazil jsem výkřik, abych dal svým přátelům výstrahu, že něco hrozí, a pak běže vpřed, sklonil jsem se nad mrtvým tělem. Zajisté že v tomto okamžiku byl můj anděl strážce u mne, neboť z nějakého popudu, ať to byl již strach, anebo jsem snad slyšel lehký šustot listí, jsem pohleděl vzhůru. Z hustého, zeleného lupení které viselo nad mojí hlavou, sestupovaly pomalu dvě dlouhé, svalnaté paže, pokryté červenavou srsti. V následujícím okamžiku by se byly sevřely dvě veliké ruce nepozorovaně kolem mého hrdla. Uskočil jsem, ale, ačkoliv jsem to učinil velmi rychle, byly přece jen ony ruce rychlejší. Mým náhlým odskočením chybily, takže se jim nepodařil osudný hmat, ale jedna přece mne uchopila vzadu v
