hodný! A nejen my, jako jednotlivci, nýbrž veškerá evropská věda v celku vám dluhuje a vděčí hluboce za to, co jste učinil. Neváhám říci, že zmizení profesora Summerleea a mne by bylo zanechalo velmi značnou mezeru v moderním přírodopise. Vy a náš mladý přítel jste vykonali vskutku výtečný čin.«
A pak na nás zasvitl s jeho tváře jeho starý otcovský úsměv. Ale evropská věda by byla bývala trochu překvapena kdyby byla mohla viděti toto svoje vyvolené dítě, tuto naději budoucnosti s jeho rozcuchanou, neučesanou hlavou, s jeho obnaženou hrudí, jak tu stál v roztrhaných šatech. Pak se posadil a drže mezi koleny krabici s konservovaným masem, vzal si veliký kus studené, australské skopoviny. Indián naň pohleděl a pak s lehkým výkřikem se skrčil zase na zem a nanovo objal nohy lorda Johna.
»Jen se nebojte, můj dobrý hochu,« pravil lord John a pohladil huňatou hlavu, která se skláněla před ním. »Nemůže snésti vašeho zjevu, Challengere! A, při svatém Jiří, nedivím se tomu. Vždyť jest vše v pořádku, milý hochu, — je právě takovým člověkem jako my všichni.«
»To máte pravdu, pane!« zvolal profesor.
»Nu, jest to pro vás štěstí, Challengere, že jste trochu neobyčejný. Kdybyste byl neměl trochu té podobnosti ke králi — —«
»Na mou čest, lorde Johne Roxtone, dovolujete si příliš mnoho.«
»Nu, vždyť jest to pravda.«
