by, o nichž se jeho kusý životopis po dvakráte zmiňoval, mohly pouze dokazovati, že jest fanatickým vědcem. Nebylo snad zde nějakého nechráněného hraničního bodu, na němž by byl přístupný? Pokusím se takový bod vyhledati.
Vstoupil jsem do klubu. Bylo právě po jedenácté hodině a veliká místnost byla dosti naplněna, ačkoliv dosud nenastal obvyklý nával. Zpozoroval jsem, že v křesle u krbu sedí nějaký vysoký, vyhublý a hranatý muž. Když jsem k němu přisunul svoji židli, obrátil se. Hodil se k mému účelu ze všech lidí nejlépe — byl to Henry Tarp, člen redakce časopisu »Příroda«, muž suchý, štíhlý a sporý, jenž byl ke každému, kdo ho znal, velmi přívětivý a vlídný. Uchopil jsem se okamžitě své věci.
»Co víte o profesorovi Challengerovi?«
»Challengerovi?« Svraštil obočí, což naznačovalo, že jako učencovi se mu moje otázka nelíbí. »Challenger jest onen muž, jenž se vrátil z Jižní Ameriky s nějakou mysliveckou latinou.«
»S jakou latinou?«
»Ale, byl to pustý nesmysl o nějakých zvířatech, která prý tam objevil. Domnívám se, že se od té doby vzdálil veřejné činnosti. Buď jak buď, umlkl o tom sám. Povolil některému zpravodajovi z Reuterovy kanceláře[1] rozmluvu, ale pak vznikl takový smích, že musil nahlédnouti, že to nepůjde. Tato věc ho připravi-
- ↑ Světová, anglická zpravodajská kancelář. Pozn. překl.
