Přeskočit na obsah

Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

la o veškerou věrohodnost. Byli sice asi dva lidé, kteří byli nakloněni smýšleti o něm vážně, ale i ty umlčel brzy sám.«

»A jak?«

»Nu, svojí nesnesitelnou hrubostí a nemožným chováním. Byl tu na příklad ubohý starý Wadley ze zoologického ústavu. Wadley mu poslal dopis: ‚President zoologického ústavu skládá profesorovi Challengerovi svoji úctu a považoval by za čest, kdyby nás profesor při naší příští schůzi poctil svojí návštěvou.‘ Jeho odpovědi nebylo lze uveřejniti.«

»Co říkáte?«

»Nu, trochu zaobaleně by to znělo asi takto: ‚Profesor Challenger skládá presidentovi zoologického ústavu svoji úctu a považoval by za čest, kdyby šel president k čertu‘.«

»Dobrý Bože!«

»Ano, myslím, že to starý Wadley tak řekl. Pamatuji se na jeho nářek při schůzi, když začal: ‚Za padesát let svých zkušeností ve vědeckých stycích — —‘ Starý pán byl tím všecek zdrcen.«

»Víte ještě něco jiného o Challengerovi?«

»Nu, víte, že jsem bakteriologem. Jsem stále v mikroskopu, zvětšujícím devětsetkrát. Mám sotva právo tvrditi, že bych si mohl vážně všímati něčeho, co vidím prostým okem. Jsem na přední stráži, na nejzazších hranicích poznatelného a jakmile opustím svoje studie, a přicházím do styku se všemi vašimi velikými, hrubými a neohrabanými tvory, cítím, že nejsem