na zádech jeho tlapu. Ale náhle něco třesklo — pak jsem padal prostorem a vše kolem bylo náhle obklopeno temnotou a tichem.
Když jsem se probudil ze svého bezvědomí, — myslím, že trvala pouze několik minut — pocítil jsem nějaký strašlivý a pronikavý zápach. Napřáhnuv ve tmě ruku, dotkl jsem se něčeho, co se zdálo hmatu jako veliký kus masa, kdežto moje druhá ruka sáhla na velikou kost. Nad sebou jsem viděl kruh hvězdnaté oblohy, což mne přesvědčilo, že ležím na dně hluboké jámy.
Pomalu jsem se zvedl na nohy a pak jsem se ohmatával. Byl jsem od hlavy do paty všecek ztrnulý a tělo mne bolelo, ale mohl jsem pohybovati veškerými svými údy a všechny moje klouby se ohýbaly. Když jsem vzpomněl na okolnosti, které doprovázely můj pád a když je můj zmatený mozek pochopil, pohleděl jsem v hrůze do výše, očekávaje, že spatřím onu strašlivou hlavu odrážeti se od blednoucí oblohy. Avšak po obludě nebylo ani stopy a také jsem neslyšel shora žádného zvuku. Pak jsem počal choditi volně kolem, hmataje ve všech směrech, abych zvěděl, jaké jest to podivné místo do něhož jsem se tak včasně sřítil.
Jak jsem již řekl, byla to jáma se stěnami tyčícími se v ostrém úhlu a s rovným dnem o průměru asi dvaceti stop. Její dno bylo pokryto velikými kusy masa a většina jich byla v posledním stupni hniloby. Ovzduší tam bylo otravné a hrůzné. Když jsem chvíli šlapal a
