třísněna čerstvou krví. V zápětí potom se ozval praskot podrostu a naše hrůzná návštěva uprchla.
»Myslil jsem si hned, že se bude báti ohně« řekl lord John se smíchem, když se vrátil a hodil svoji větev mezi oharky.
»Neměl jste se toho odvažovati!« volali jsme všichni.
»Nic jiného nám nezbývalo. Kdyby se byl dostal mezi nás, mohli jsme se vzájemně postřílet, když bychom ho byli chtěli skoliti. A jinak zase, kdybychom byli vypálili skrze plot a poranili ho, byl by se nám dostal velmi snadno na kůži. — A tu by byl s námi jistě konec. V celku si myslím, že jsme z toho vyšli velmi krásně. Ale co to vlastně bylo?«
Naši učenci zírali na sebe s jakýmsi váháním.
»Pokud se týče mne, nemohu ono zvíře nijak určiti s jistotou,« pravil Summerlee, zapaluje si dýmku od ohně.
»Tím, že se zdraháte zadati si, jevíte pouze docela vhodnou vědeckou zdrželivost,« pravil Challenger velice s patra. »Pokud se týká mne, nechci jít dále a řeknu všeobecně, že jsme dnešní noci byli ve styku s nějakým tvarem masožravých dinosaurů.[1] Již dříve jsem vyjádřil svoji předtuchu, že něco podobného asi žije na této vysočině.«
- ↑ Předpotopní ještěři, dělící se na mnoho tříd. Obyčejně byli obrovských forem. Pozn. překl.
