jenom jedinou stylografickou tužku. Avšak pokud budu moci hnouti rukou, budu pokračovati a vypisovati naše zkušenosti a dojmy, neboť jsme přece jedinými lidmi, ze všeho lidského pokolení, kteří mohou spatřovati takové věci a proto jest ohromně důležito, abych vše vylíčil pokud to mám v živé paměti a dříve než osud, který se zdá neustále hroziti, nás opravdu zahubí. Zdali by konečně mohl Zambo donésti tyto dopisy k řece, nebo mohl-li bych je snad já sám nějakým zázračným způsobem vzíti s sebou a vrátiti se, či snad konečně, zda-li nějaký odvážný cestovatel, který nalezne naši stopu bezpochyby s výhodou dokonalého létadla, nalezne tento svazek rukopisů — ve všech těch případech vidím, že to, co píši, jest určeno k nesmrtelnosti jako klasické vylíčení opravdových dobrodružství.
Ráno po onom dnu, kdy jsme byli činem bídného Gomeza zůstaveni na vysočině, začali jsme s novou řadou našich zkušeností. První událost nebyla taková, aby mně poskytla příliš příznivého domnění o místě, po kterém putujeme. Když jsem se probudil po rozednění z krátké dřímoty, padly moje oči na jakýsi neobyčejný zjev, který jsem spatřil na své noze. Moje spodky se trochu skrčily a tím se objevilo několik centimetrů mé kůže nad mými ponožkami. A na tomto místě ležela nějaká veliká, nafialovělá bobule. Jsa překvapen tímto pohledem, naklonil jsem se, abych ji sejmul, když k mé hrůze praskla mezi mým ukazováčkem
