kati až do zítřka,« pravil černoch. »Ale co mám učiniti pro vás já?«
Měli jsme pro něj dosti práce a náš věrný chlapík ji vykonal chvályhodně. Nejdříve odvázal za našeho vedení provaz od pařezu a jeden konec hodil přes propast k nám. Provaz nebyl tlustší šňůry na prádlo, avšak byl velmi pevný a ačkoliv jsme si z něho nemohli udělati mostu, mohl nám přece jen neocenitelně posloužiti, kdybychom musili někam šplhati. Potom připevnil Zambo provaz k balíkům zásob, které byly vyneseny nahoru, takže jsme je mohli vytáhnouti k sobě. To nám poskytlo životních potřeb alespoň na týden, i kdybychom nenalezli nic jiného. Konečně černoch slezl a přinesl nahoru dva jiné balíky různého zboží — bednu se střelivem a množství jiných věcí, což jsme vše vytáhli nahoru, když jsme dříve černochovi hodili konec provazu. Byl již večer, když konečně slezl dolů s konečným ujištěním, že zdrží Indiány až do následujícího jitra.
A tak se stalo, že jsem ztrávil skoro celou tuto naši první noc na vysočině vypisováním našich zkušeností při světle prosté svítilny, opatřené svíčkou.
Večeřeli jsme a tábořili na samém okraji skály, hasíce svoji žízeň dvěma lahvemi minerální vody, které byly v jedné bedničce. Naší životní otázkou jest, abychom nalezli vodu, ale myslím, že i lord John sám měl pro tento den již dosti dobrodružství za sebou a nikdo z nás nebyl naladěn vrhnouti se první do neznáma.
