kého podivného, mnohobarevného ptáka, jenž se mu vznesl pod nohama a zmizel mezi stromy.
Summerlee byl druhým mužem, jenž přelezl. Jeho houževnatá síla překvapuje, při jeho těle zdánlivě tak křehkém. Trval na tom, aby si mohl pověsiti na záda dvě kulovnice, takže byli po přechodu oba profesoři ozbrojeni. Pak došlo na mne. Pokoušel jsem se usilovně, abych se nedíval dolů do strašlivé propasti, když jsem přes ní lezl. Summerlee mně podával pažbu své kulovnice a okamžik potom jsem ho mohl uchopiti za ruku. Pokud se týče lorda Johna, ten šel pěšky — šel opravdu pěšky a neopíral se o nic. Má dojista železné nervy.
A tak jsme se tedy octli my čtyři na druhé straně, v zemi snů, ve ztraceném světě Maple Whitea. Všem se nám to zdálo okamžikem nejvyššího vítězství. Kdo by byl mohl uhodnouti, že to bylo předehrou k našemu nejvyššímu neštěstí? Dovolte, abych vám vylíčil málo slovy, jak na nás dopadla zdrcující rána.
Odvrátili jsme se od okraje skály a pronikli jsme asi padesát metrů nejbližším podrostem, když se za námi ozval strašlivý a pronikavý praskot. Hnáni jediným pocitem, spěchali jsme zpět po cestě, kterou jsme přišli. Náš most zmizel!
Daleko dole, na úpatí skály jsem viděl, pohlédnuv přes okraj, spletenou směsici větví z roztříštěného kmene. Byl to náš buk. Což pak se okraj plošiny udrtil, takže strom spadl? Na okamžik jsme asi všichni pomýšleli na toto vysvětlení. V následující chvíli se objevila na druhé
