Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/169

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

hlava se sklonila vzad a vousy mu trčely do předu.

»Běží-li o věc vědeckou, abyste věděl, tu se podrobuji vašemu velení, poněvadž jste náhodou mužem vědy. Avšak, jakmile vstoupíte na moje území, jest zase na vás, abyste vy následoval mne.«

»Vaše území, pane?«

»Všichni máme svoje povolání a mým jest povolání vojenské. Podle mého, přesvědčení chceme vniknouti do nové země, která může nebo nemusí býti nacpána všeho druhu nepřáteli. Vpadnouti tam slepě nedostatkem trochu zdravého rozumu a trpělivosti, nebylo by podle mého názoru správné.«

Tento odpor lorda Johna byl příliš rozumný, abychom mu nedali sluchu. Challenger potřásal hlavou a krčil svými obrovskými rameny.

»Nuže, pane, co tedy navrhujete?«

»Pokud se mi zdá, mohl by býti právě tamhle, za těmi křovinami, nějaký lidožroutský kmen, čekající na snídani,« řekl lord John, zíraje přes most. »A proto bude lépe naučiti se moudrosti, než se dostaneme do jejich hrnců na vaření. Spokojíme se tedy vírou, že tam na nás nečeká žádné nebezpečí a zároveň budeme jednati tak, jako by tam bylo. K tomu cíli slezu zase s Malonem dolů a přineseme naše čtyři pušky a vezmeme sebou také Gomeza a ostatní. Potom může jeden muž přejíti a ostatní budou krýti jeho postup ručnicemi, dokud neuvidí, že jest v bezpečí a že lze přejíti všem ostatním.«