rychle se zavítala a končila pak ostrým úhlem, který byl pro výstup příliš příkrý a hladký. Jistě to nebylo toto místo, které mínil náš průkopník naznačiti. Již jsme se vrátili — celá úžlabina nebyla ani čtvrt míle hluboká — když náhle bystré oko lorda Johna padlo na místo, které jsme hledali. Vysoko nad našimi hlavami, uprostřed temných stínů, byl okruh temnoty ještě hlubší. Zajisté to mohl býti jedině otvor do nějaké jeskyně.
Na úpatí úskalí byly nakupeny jednotlivé balvany, právě pod tímto místem, a proto nebylo obtížno vyšplhati vzhůru. Když jsme tam dospěli, zmizely veškeré naše pochybnosti. Nejen, že zde byl otvor do skály, nýbrž po jedné jeho straně byla učiněna nová značka v podobě šípu. Zde bylo tedy ono místo a takové byly prostředky, jichž použili Maple White a jeho nešťastný soudruh při svém vzestupu.
Byli jsme příliš rozčileni, abychom se vrátili do tábora, a nutilo nás to, abychom ihned provedli svůj první výzkum. Lord John měl ve svém tlumoku elektrickou lampu a ta nám měla poskytovati světla. Lord John postupoval napřed, vrhaje před sebe malý kruh jasného, žlutého světla, kdežto my jsme následovali husím pochodem těsně za ním.
Jeskyně byla zřejmě vyhloubena vodou, poněvadž její stěny byly hladké a podlaha byla pokryta obroušenými kameny. Byla tak veliká, že jí mohl projíti jednotlivý člověk, když se sklonil. Asi padesát metrů běžela skoro přímo
