toglossum. Příležitostně jsme překročovali potůčky, se dnem pokrytým oblásky a se břehy, porostlými svislým kapradím, Tyto potůčky bublaly dolů do mělkých propastí a poskytovaly nám každého večera dobrá tábořiště na břehu některého rybníčka, ve kterém byly roztroušeny skalní balvany a v nichž hejna malých ryb s modrými hřbety u velikosti a tvaru našeho anglického pstruha, nám poskytovaly výtečnou večeři.
Devátého dne po opuštění našich člunů, kdy jsme byli urazili, jak počítám, asi jedno sto dvacet mil, počínali jsme pronikati posledními skupinami stromů, které se zatím staly nižšími a konečně byly pouhými keři. Na jejich místo nastoupila nezměrná pustina, porostlá bambusem, jenž zde rostl tak hustě, že jsme mohli pronikati dále jenom tehdy, když jsme si indiánskými mačetami[1] a sekerami vysekali stezku. Bylo nám k tomu třeba celého dlouhého dne cesty od sedmé hodiny ranní až do osmé večer, při čemž jsme si jenom dvakráte, vždycky hodinu, odpočinuli, abychom překonali tuto překážku. Nelze si vůbec představiti nic jednotvárnějšího neb únavnějšího, neboť i na místech otevřenějších jsem neviděl dále než na deset nebo dvanáct metrů. při čemž obyčejně byl můj obzor obmezen v předu zády bavlněné kazajky lorda Johna a po obou stranách žlutou stěnou, vzdálenou ode mne jedinou stopu. Shora na nás
- ↑ Široké, ostré nože. Pozn. překlad.
