tuto zelenou chodbu naplněnou zlatým přítmím, tekla zelená, průhledná řeka, již sama o sobě krásná, avšak obdivuhodná podivnými barvami vrhanými s hůry živým světlem, jež při svém dopadu procházelo clonou a bylo jí umírňováno. Řeka se táhla v dálku, jasná jako křišťál, nehybná jako tabule skla a zelená jako okraj ledovce. Tak tekla pod listnatou klenbou a každý úder našich vesel vysílal tisíceré drobné vlnky přes její svítící povrch. Byl to vhodný vstup do země zázraků. Veškerá znamení Indiánů přešla, avšak zvířecí život byl zde četnější a krotkost zdejších tvorů dokazovala, že lovce dosud nepoznali. Rozčepýřené, malé opice, pokryté jako černým sametem se sněhobílými zuby a se zářícíma, výsměšnýma očima, pokřikovaly na nás, když jsme šli kolem. Tu a tam se vrhl s těžkým, temným šplouchnutím do vody některý kaiman se břehu. Jednou na nás zíral v mezeře mezi křovinami temný, neohrabaný tapír a pak se odklátil do lesa. A jednou také žlutá, svalnatá postava veliké pumy sebou mrskla mezi podrostem a její zelené, zlovolné oči zíraly na nás s nenávistí přes její osmahlá ramena. Ptáků zde byla hojnost, zejména ptáků brodivých, jako čápů, volavek a ibisů, kteří se shromažďovali v malých skupinách, modrých, purpurových a bílých, stojíce na každém kmenu, který vyčníval se břehu a křišťálová voda pod námi byla oživena rybami všech tvarů a barev.
Po tři dny jsme pokračovali v této cestě
