Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/123

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla ověřena

ukázalo, že tvrzení profesora Challengera lze dokázati. Dosud jsme ovšem nevystoupili na vysočinu, avšak leží již před námi a také profesor Summerlee se chová teď trochu ctnostněji. Ne snad že by i na jediný okamžik chtěl připustiti, že by jeho soupeř mohl míti pravdu, ale již tolik nesetrvává při svých neustálých námitkách a většinou upadá do mlčelivého pozorování. Avšak musím se vrátiti a pokračovati ve svém vypravování tam, kde jsem ustal. Posíláme domů jednoho ze svých zdejších Indiánů, který utrpěl zranění a já odevzdávám tento dopis jeho ochraně, ačkoliv chovám v mysli značné obavy, zda-li kdy bude opravdu doručen.

Když jsem psal naposledy, opouštěli jsme právě indiánskou vesnici, kde jsme byli vysazeni z »Esmeraldy«. Jsem nucen počíti se zprávou špatnou, neboť naše první vážná nehoda (přecházím přes nepřetržité pošťuchování mezi profesory) se udála dnešního večera a mohla skončiti opravdu tragicky. Zmínil jsem se již o našem míšenci, Gomezovi, který dovede mluviti anglicky — je to velmi dobrý dělník a člověk poslušný, avšak jak se domnívám, jest stižen jistou neřestí, totiž zvědavostí, která jest ovšem u takových lidí dosti obyčejnou. Posledního večera se ukryl, jak se zdá, blíže naší chatrče, ve které jsme rozmlouvali o svých plánech a byl při tom zpozorován naším obrovským černochem Zambem, který jest věrný jako pes a který s celým svým pokolením nenávidí míšence. Zambo míšence vytáhl z úkrytu a vedl