ky, »že jsem se o několik minut zpozdil. Když jsem vám dal tuto obálku, doznávám, že jsem neměl nikdy v úmyslu dohnati věci tak daleko, abyste ji otevřeli, neboť bylo mým ustanoveným úmyslem sejíti se s vámi před udanou hodinou. Moje nešťastné zdržení lze přičísti zbloudilému lodivodovi a dotěrné mělčině. Obávám se, že tím byla mému kolegovi, profesorovi Summerleeovi, poskytnuta příležitost ke zlořečení.«
»Jsem nucen poznamenati, pane,« řekl lord John s jistou přísností ve hlasu, »že vaše objevení se jest nám značnou úlevou, neboť se již zdálo, že naše vyslání bude předčasně skončeno. Ba i teď nemohu při všem na světě pochopiti, proč jste to vše provedl takovým neobyčejným způsobem.«
Místo odpovědi profesor Challenger vstoupil, potřásl rukou mně a lordovi Johnovi, poklonil se s vážnou vzdorností profesorovi Summerleeovi a potom klesl do proutěného křesla, které pod jeho tíží zapraskalo a zapotácelo se.
»Jest již vše připraveno pro naši cestu?« tázal se.
»Můžeme vyraziti zítra.«
»Tedy vyrazíte. Nebude vám teď třeba nijaké vůdčí mapy, neboť budete míti neocenitelnou výhodu, že budu vaším vůdcem sám. Již s počátku jsem se rozhodl, že vaši výzkumnou cestu povedu. Snadno připustíte, že i nejpečlivěji zhotovené mapy by byly jenom ubohou náhradou za moji vlastní radu a schopnost vedení. Až na malý žert, který jsem si s vámi dovolil
