Netrvalo to ani pět minut a císařovna francouzská opověděla se. Císař, uvítav ji na spodním stupni padacích schodů, provázel ji pod paždí do svého pokoje. Abdel-Kader opustil opět bez průvodu „Greifa“ . S bolným srdcem dával jsem tomuto muži dějin vřelé „S Bohem“. Návštěva trvala asi deset minut, a pak byla společná návštěva u korunního prince pruského.
O 3. hod. 16. listopadu konalo se svěcení suezského průplavu. Pod stanem s modro-bílou střechou, na čtyřech sloupech spočívající, byl stůl na způsob vysokého oltáře, na něm šest voskovic v mosazných svícnech a uprostřed mosazný kříž…
Ve středu,dne 17. listopadu konána slavnostní plavba průplavem. Všecky lodě — bylo jich asi 36 — jež se této cesty chtěly účastniti, obdržely běžná čísla, vřaděny byvše do 4 skupin. V první skupině byly koráby císaře a císařovny, princů, vyslanců a ministrů, v druhé všechny přítomné lodi válečné, v třetí soukromé parníky s hostmi a ve čtvrté skupině lodi kupecké, jež za příčinou slavnosti bezplatně projeti směly. Loď císařovny měla číslo 1. a našeho císaře pána číslo 2. … O půl šesté hodině večerní zakotvily se koráby v jezeře Timsah, na kterém se Ismailia rozkládá. Jakmile se šeřiti počalo, osvítilo se město, tento zázračný výtvor na poušti. Z přítomných parníků vystupovaly rakety a jiné ohnivé předměty do vysokého povětří. Z daleka bylo slyšeti hudbu, bubny a píšťaly; neb v Ismailii byla národní slavnost. Císař a ostatní páni se tam událi, já pak zůstal na lodi. Lahodné, tichounké povětří, hladina mořská jako zrcadlo čistá, ve kteréž se ohnivé koule a římské plameny kouzelně odrážely, pak nad hlavou mojí jasné nebe s nesčetnými hvězdami, jež jako očka andělská mi věstily, že daleká, ach daleká jest otčina má. Všecko toto mne jakousi sladkobolnou radostí naplňovalo…
Stereotypní výtkou spisům D. je, že jsou tendenční. Je nesnadno i dnes najíti knihu netendenční, i vědeckou, ba školní. Pour l’artismus je přepych pozdějšího data. Ovšem pro tendenci protikatolickou, marxistickou atd. mají kritikové mírnější měřítko. Snad ji umějí autoři lépe skrýti, aby byla umělecky podána, nevtíravá, nebo náboženská anestesie kritiků ji přehlíží. Česká kniha za dob Dudíkových byla ještě vzácností a musela býti, pokud dostala se do rukou lidu, využita jako hlasatelka myšlenky v té době pro bytí národa nezbytné, totiž šířiti národní a náboženské uvědomení, což považováno za nerozlučné složky družinou Sušilovou, k níž D. patřil. To byla tendence jejich knih, tendence ušlechtilá, národu prospěšná. Proto psali, a jak výsledek dokazuje, dobře pochopili své poslání, i když umělecké požadavky leckdy neuspokojeny. — Též Dudík psal, můžeme říci, k vůli této tendenci a ne pro slávu spisovatelskou, pro tu by se asi pera nebyl chopil.
b) Homiletika, liturgika, právo.
Dudík vydal tři svazky souborných Kázání na všechny neděle a svátky v roce církevním, jakož i některé příležitostné řeči. Olomouc 1856, 57, 58. Ostatní, jichž počet je veliký, rozptýlena jsou v Časopise katolického duchovenstva (Č. K. D.) v Posvátné kazatelně (P. K.) a Rádci duchovním
