Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/70

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
68

Dvě cesty.

Hle, zde je zas ta lávka na rozcestí,
kde nyní v dlaně chýlím hlavu bědnou.
A vidím zas, jak jdem tou cestou jednou,
kde hledali jsme nepoznané štěstí.

Kol stmívá se a tichem pějí ptáci.
Ty, v oku zář a v ruce svěží květy,
jdeš mlčky cestou, jež se v šeru ztrácí
i s obrysem tvé drahé silhouetty.

Já vidím jako drobné stopy tvoje
a kročeje tvé slyším v měkké trávě...
zas dívám se, ty ohlédáš se právě
a v duši mé je plno nepokoje.

A volám darmo... cesta pustá, prázná,
kde bez návratu zašlas, navždy, záhy.
A darmo myslím, pohledem svým vázna
na tratících se stopách tvojí dráhy — :

Že druhou cestou jít jsme mohli radši,
jež nebyla by vedla v pustá lada,
kde neláska a neštěstí se mračí
a v choré čelo těžký smutek padá.

Sychrov 26. 5. 85.