Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/69

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
67

Motiv podzimní.

Tak zase jdu, jak s tebou chodil jsem —
leč nyní sám Mrak táhne nad lesem,
jak mojí snové všichni táhnou v dáli,
když večer je a první hvězdy vzplály.

Je večer pozdní, plno smutku jím
vlá v tichém chvění, marným nadějím,
těm posledním už všecko s bohem dává
a trne mech a. listí opadává.

Zas léto prchá jako krátký sen
a zrak se za ním dívá zarosen
a ovlhlý ret »zůstaň!« ještě volá
a mrazný dech vlá přes ta lada holá.

A teskná tma a noc se snáší níž —
A o čem, hochu, ještě tady sníš?
Jdi spat. To v srdci, to též sen byl krátký —
leč s novým jarem nevrátí se zpátky.