Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/58

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

 A k čemu lkát? To bylo — není —
        Jen vzpomínám.
 Tak nésti chci to rozloučení,
 jak kdys to štěstí: hrd a sám.

 Dnes je mi jako v širé pláni
        je po bouři,
 když slunce svitne z nenadání
 a z vlhkých luk se zakouří.