Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla ověřena
48


Večerní procházka.

Srdce mého drahá paní,
 nevím sám to více ani,
 co vše leží mezi tím,
 když v té chvíli těžké, dumné
 naposled jsi stála u mne
 a v dál zřela s pohnutím.

 Ba mně zdá se, věčnost celá
 jako by tím prázdnem zela
 od té chvíle, paní má.
 »V neshledání,« řekli jsme si.
 V tmách tvé oči zhasly kdesi.
 Díval jsem se za nima.

 Pak se snesla zima na zem.
 A tak smutno bylo, mrazem
 chvěli jsme se v těžkých snách.
 A pak jaro přišlo zpátky
 — chvíle jen — a bez památky
 zašlo zas. — Já k srdci sáh’.

 A zas podzim, teskná doba
 umírání. — Rok. — A oba
 zas tu ruku v ruce jdem.