Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
48


Večerní procházka.

Srdce mého drahá paní,
nevím sám to více ani,
co vše leží mezi tím,
když v té chvíli těžké, dumné
naposled jsi stála u mne
a v dál zřela s pohnutím.

Ba mně zdá se, věčnost celá
jako by tím prázdnem zela
od té chvíle, paní má.
»V neshledání,« řekli jsme si.
V tmách tvé oči zhasly kdesi.
Díval jsem se za nima;

Pak se snesla zima na zem.
A tak smutno bylo, mrazem
chvěli jsme se v těžkých snách.
A pak jaro přišlo zpátky
— chvíle jen — a bez památky
zašlo zas. — Já k srdci sáh’.

A zas podzim, teskná doba
umírání. — Rok. — A oba
zas tu ruku v ruce jdem.