Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/48

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
46

A teď už mdlý jsem.

Ne, nemohu... ni na chvíli
už nemohu víc zapomenout na tě,
í když to srdce zakvílí
i když se život šklebí jedovatě.

V mém nitru skrytě žije dál
cos neznámého, co mne k tobě nutí
přes nahé, drsné srázy skal,
jež vzhůru pnou se v tichém ustrnutí.

A teď už mdlý jsem, nastokrát
zas padám zpět, mráz ostrý duši zebe —
chtěl s tebou jsem se žitím brát,
teď chtěl bych aspoň umřít blízko tebe.