Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/47

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

 Čím budou nám ty zlaté, drahé listy
 v té knize nudné, potrhané, kterou
 zvem životem? — a čím v tu mlhu šerou
    hvězd prvních plápol čistý?

 Čím bude nám ten úsměv drahých lící —
 čím bude tobě, až svou dlaní hebkou
 své první dítě zvedneš nad kolébkou,
    má píseň žalující?

 A přec, než navždy hlava mdlá se složí,
 nám zbude dost v ta žití lada bědná:
 ten úsměv tobě, mně ta růže jedna,
    květ jeden v ostrém hloží.