Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/27

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla ověřena
25


V pavillonu.

V Sychrovském parku (— stokrát je mi dražší
teď, kdy byl svědkem tiché lásky naší —)

V tom parku, jenž tu lásku naši střežil —
ah, že to velké štěstí jsem jen přežil!

Dnes bloudím sám. Hle, drahé místo známé,
kde řekli jsme si, že se rádi máme.

Dnes na té lávce sedím sám a píši.
Kol z pavillonu vzácné květy dýší.

To bylo včera. V oku zář jsi měla —
a snad jsi na to dávno zapomněla.

A večer byl, tak krásný, vlídný, sladký
a včaroval nás jako do pohádky.

V tom pavillonu my jen snili sami
a svatý, velký mír plál nad hvězdami.

A hvězdná noc se k našim hlavám snáší
a kolem táhnou divní snové plaší.