Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

 Tázán řeknu hned:
 snů má plnou hlavu,
 chodí do ústavu,
 je jí šestnáct let —
 a jak krásna jesti!
 Je to moje štěstí,
 celičký můj svět.

 Jaký o tom spor?
 Je to dítě malé,
 láskou velké ale,
 ve všem všudy vzor.
 Hle, to ona: to je
 potěšení moje,
 to můj šotek z hor.