Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Tázán řeknu hned:
snů má plnou hlavu,
chodí do ústavu,
je jí šestnáct let —
a jak krásna jesti!
Je to moje štěstí,
celičký můj svět.

Jaký o tom spor?
Je to dítě malé,
láskou velké ale,
ve všem všudy vzor.
Hle, to ona: to je
potěšení moje,
to můj šotek z hor.