Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Ona.

Do mých bludných cest
— nevím jak to vše je —
náhle kdosi leje
tichou záři hvězd.
Jak vše bylo, nevím, —
leč v tom oku děvím
tolik lásky jest.

Ona — jak to říc’?
ona má mne ráda,
co mne tíží, hádá
nad mou knihou sníc,
plní moji duši
a v života hluši
s láskou jde mi vstříc.

Odkud já ji znám,
kdybych ptal se snivý, —
nevím. V naše nivy
zkad jde jaro k nám?
Přišla, je tu u mne,
jasní sny mé dumné,
leje záři tam.