Potom měla radost, widouc jak pocestný k dětem přiklekáwá, když se před spaním s nimi modlila. Ještě k swatému Josefu tu modlitbičku, děti!“ napomínala wdowa, a ty robátka ruce zdwihly a prosily swatého Josefa, aby jim byl tatíčkem a ubohé sirotky neopouštěl.
„Proč pak wzýwáte nejwíce swatého Josefa?“ ptal se wandrowní dítek, a nejstarší desítiletý chlapec odpowěděl: „Když náš tatíček umíral, powídal nám: Děti, neplačte, Bůh wás neopustí, a zwlášť pak wzýwejte swatého Josefa, ten bude waším otcem, a budete-li hodni, nedá wám zahynout. — Před wečerem sme se w kapličce k němu modlily, a o chléb ho prosily, a za chwíli nám mamička přinesla jíst.“
„Jen buďte wždy čistého srdce, jistě že wás swatý Josef neopustí a waším otcem bude,“ řekl wandrowní a políbil dětem čela. Po modlitbě šly spat a wandrowní také, matka ale neulehla dříwe až wšickni usnuli.
Ráno sotwa se rozedníwalo, byla již na nohou, ale jak se podiwila, newidouc wandrowního na loži; šla wen, ale nikde ho nebylo. Zase se wracela do sednice, ale Josífek jí kročil wstříc, a s dychtiwostí táhl ji za ruku k swému ložisku. „Podíwej se, ma-
