Chudý a boháč.
Jedné ženě umřel muž. Zůstalo jí šest nedospělých dítek a po zaprawení pohřbu ledwa sousto chleba, čímž by je podělit mohla. Jeden chalupník se nad ní slitowal, a nabídl jí sedničku, w níž zdarma přebýwala, ale jídlem tolik žaludků podělit nemohl, an sám mnoho neměl. Děti měly kmotra mlynáře, a ten byl nesmírný boháč, ale nikomu nedal ani halíře. Wdowa netroufala si k němu jíti a o něco ho požádati, až pak hladem dítek swých přinucena, přece to učinit musela. S těžkým srdcem brala se do mlýna, a přišedši tam widěla státi mlynáře na záspi. Slzíc políbila mu ruku a za almužnu snažně ho prosila.
„Co pak myslíte, žebrotino, když jsem wáškmotr, že wás mám nyní wšecky žiwit?“ rozkřikl se zlostně boháč.
„Nehněwejte se, pane kmotře, wždyť já prosím jen o něco málo pro moje děti, které mají hlad. Ach
