Měj rozum, a drž jazyk za zuby, to wíš, co by se mi stalo, kdyby se to prozradilo.“
Žena přislibowala hory doly a ač se strachy třásla a plakala, přece se brzy upokojila.
Druhý den byla w hospodě muzika. Kupec wzal několik tolarů do kapsy, ženu pod paží a šel se trochu poweselit. Bylo tam několik měšťanek a měšťanů, samí známí, a kupec i kupcowa dali se do tance. Kupec ale naschwál se ženou netancowal, a prowáděl wždy jen druhé ženy, co kupcowou wždy wíce a wíce mrzelo. Konečně přijde k němu a začne mu domlouwat; kupec se smál a tím ji ještě wíce rozhněwal, tak že hlasitě nadáwat začala. Tu se on obrátí a pleskne ji přes hubu. To byl olej do ohně.
„Ty ošemetníku, šejdíři, ty wrahu, chceš mne zabit, jakos zabil kmotra? Myslíš když máš w kapse oloupené peníze, že smíš mnou pohrdat, a jen pro jiné oči míti? Ne, ne, půjdu a udám, že si kmotra zabil a do sklepa ho zakopal.“ Tak křičela žárliwostí rozsteklená žena před užaslými hostmi.
Hned se měšťané kupce chopili a jeden běžel poptat se bohaté kupcowé, zdali její muž doma, aneb co o něm wí. Za chwíli ale přišel zpět se spráwou, že kupec nyní přijel.
