Sedmero krkawců.
Matka pekla chléb a přislíbila swým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší. Chlapci umlkli na chwíli jako pěny, ale bochníčky za tu chwíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpěliwost brzy přešla. Začali matku zase hněwat, neustále za sukně ji táhat a křičet, kdy budou bochníčky hotowy. Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpěliwost přešla; hněwiwě na ně zkřikla: „I bodejž ste se wšickni zkrkawčili!“
Sotwa ty nešťastné slowa dopowěděla, proměnili se její synáčkowé w sedmero krkawců, pohlédli smutně na matku, zatřepali křídloma, znesli se do powětří, a než se uleknutá máti zpamatowala, zmizeli jí s očí. Jak si wlasy z hlawy trhala, jak naříkala a bědowala, ale již bylo wše darmo, děti byly ty tam. A což teprw, když se otec wrátil, a kadeřawý Jarosláwek jemu naproti nepřišel, ani žádný ze sedmi
