Nerad ztratil náš rytíř wěrného přítele, ale za to ho čekala sladší náhrada.
Zamyšlena seděla Slawěna a myslila, že již sotwa rytíř přijde; tu otewře panna dwéře, a powídá, že chce Bajaja s princeznou mluwit. Slawěna neodpowěděla, a hlawa jí sklesla do polštářů. W tom ji wezme někdo za ruku, ona zwedne hlawu, a widí před sebou krásného hrdinu, swého wyswoboditele.
„Hněwáš se na twého ženicha, že se před ním skrýwáš?“ ptal se Bajaja.
„Proč se mne na to ptáš, wždyť nejsi můj ženich,“ šeptala Slawěna.
„Jsem panno, před tebou stojí němý Bajaja, který tobě kytky wázal, od smrti wyswobodil tebe i twé sestry, a otci we wálce pomohl. Já jsem twůj ženich!“
Že se Slawěna na něho nehněwala, mohl by každý ujistit. Za hodnou chwíli potom rozlítly se dwéře u hodowní síně a do nich wkroči Slawěna s rytířem w bílém šatu a zlaté přílbici, předstawujíc ho otci co swého ženicha, němého Bajaju! Otec se radowal, hosté se diwili, a sestry po očku hleděly. Teprw nastala prawá weselost, a pilo se na zdrawí zasnoubenců až do bílého rána.
