Přeskočit na obsah

Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 6 - 1847.djvu/100

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

O Nesytowi.

Chalupník jeden neměl žádných dětí. Kolikráte říkal ženě: „Kdyby nám dal Pánbůh jen jedno dítě, abych se měl s čím potěšit, a tu trochu nářadí komu odkázat; ani newím, pro koho se starám.“

I wyslyšel Pánbůh jeho prosbu, a žena mu porodila syna.

Když bylo chlapci tři dni, již ho matka prsem užiwit nemohla a musela ho krmit kaší. Snědl jí dwě tři misky a přece křičel hladem. Newědělal žena, co si má s ním počíti. W ouzkosti mu ukrojila chleba, a tím přišla klukowi whod. W okamžení nezůstalo po krajíci ani drobtu.

Od té chwile dáwala mu wšecko co sami jedli, a hoch rostl jako buk. Co snědla máma i s tátou, to snědl on sám, proto mu říkali nesyta, a to jméno mu potom na wždy zůstalo. Den ode dne ho přibýwalo,