tedy k dceři, a zjewil jí úmysl nebožky matky. Lada se toho zhrozila, ale dělala, jakoby otcůw náwrh za pouhý žert měla a po krátkém přemýšlení řekla: „Wezmu si tě, otče milý, koupíš-li mi šaty, ušité z křídel zlatohláwka.“
„Koupím duše má, wšecko co žádáš, jen wyplň prosbu mou,“ odpowěděl král a to okamžení dal ohlásit, kdo by mu takowé šaty přinesl, že dostane za ně mnoho peněz. Což by lidé za peníze newywedli ? W několika dnech byly šaty na zámku, a král je donesl dceři. I newěděla, co si má wymyslit, aby čas prodloužila, a otce tím snad na jiné myšlénky přiwedla. Poručila si opět šaty barwy sluneční. A zase to dal král ohlásit a šaty sluneční barwy dostal. Když je Ladě přinesl, řekla: „Ještě mi kup, otče, šaty barwy nebeské, aby na nich i hwězdy byly; potom si tě oprawdu wezmu.“
Co by byl král pro ni nedal! Poslowé lítali na wšecky strany a krejčí namáhali swé mozky, by wymyslili kroj šatů barwy nebeské i s hwězdami. Ale což by rozum lidský newymyslil, když se jedná o tolik peněz. I takowé šaty se ušily, jen že byly na nich místo hwězd welké diamanty. Již nebylo tedy žádné pomoci, a Lada musela dáti otci slowo; ale
