bil. Ale po chwíli si to rozmyslil, wylezl na podnebí, sebral swé šaty a složil je do truhly.
Když byl s tím hotow, sepial ruce přes kříž, postawil se před tátowu truhlu a prawil sám k sobě: „Mám si wzít ten swůj podíl, anebo nemám? — Ne, newezmu ho; když mne ta zlá žena o wšecko ošidila, ať si i ty hadry schowá. Ale jedno jí přece nenechám.“
Přitom otewřel truhlu, a wyndal stříbrný prsten s granatem. „Ten mi dala máma a powídala při tom, abych ho dal swému děwčeti. O má zlatá mamičko, kdybyste mohla wstát, wy byste koukala na ten pořádek.“
Strčil prsten do kapsy a slzami ho polil, potom uchopil truhlu, snesl ji dolů, tam ji položil na široká ramena, jda zahradou do třetího statku. Selka byla nebožky mámy sestra a ráda ho přijala.
Tu chwíli, když Petr ze statku otcowa ušel, wyprowázela macecha dobrého známého. Když přišla a děwečky jí řekly, že byl Petr doma, a že si truhlu odnesl, wylítla na podnebí jako drak, a wšecko wšudy přehlížela. Našla wšecko, i tátowy šaty nechal, jen prsten byl z truhly pryč, po kterém sama dychtila.
Chwilku stála plná zlosti, potom se ale ušklíbla, wše uzawřela; ustrojila se, a běžela na zámek k panu
