zlého neswornost w národu i w rodinách působí. A jeho naučení bylo plamenným písmem w srdce jejich wryto.
Za nějaký čas po otcowě smrti wyšli si oba bratří do lesa na low, a přikázali služebníkům, aby žádného do zámku nepouštěli, dokud by se newrátili. Sotwa bratři paty wyláhli, přišla k wratům stará babička a prosila o almužnu. Služebníci jí něco dali, a poslali ji pryč; ale ona prosila, aby ji pustili k slečně, že si wyprosí něco starého na sebe. Sloužící mysleli, že ta baba slečně neuškodí, a pustili ji do zámku. Růženka se toulala po zahradě, a žebračka stála u zahradních dweří, a čekala až slečna wyjde. Po chwilce přiběhla Růženka, a když žebračku widěla, hned ji wzala za ruku a s outrpností ji wedla do zahrady, posadila ji na sedátko a dala chutného owoce, jež byla dříwe natrhala. »Tak, tak, matko, pohowte si a najezte se, budete umdlena; až si odpočnete, wyhledám wám nějaký šat“
„Ach, milostiwá kněžno! jak ste wy předobrá, že mne chudou žebračku tak opatrujete Bůh wám to stokrát zaplať!“
„Mám dost radosti, že wám to tak chutná. Proč bychom neposkytli potřebnému, vždyť nám Bůh na-
