připrawily. Došel čas a králowna porodila dceru. Ale w okamžení byla pryč, a místo ní leželo štěně w plenkách. Sestry rychle ji opustily, a s oškliwostí to králi wyprawowaly, pobízejíce ho a přemlouwajíce, aby dal tu čarodějnici od sebe, by mu déle králowské lože nehanobila. Přišli i druzí dwořenínowé, a domlouwali králi, aby nezarmucowal celou zem a dal ženu od sebe.
Newyhasla posud w králowě srdci láska k Johance, ale slyše na swé uši, jak králownu proklínají, musel k rozwedení swolit. Poručil tedy, aby wystawěli u lesa žalář, a tam králownu zawřeli, jižto wíce ani widět nechtěl. Sestry dělaly, jako by jim to bylo Bůh wí jak líto, a prosily krále, aby jim dowolil, Johanku do žaláře dowést, a tam ji obsluhowat, což král milerád učinil, w domnění, že bude w nejlepších rukou. Když byl žalář hotow, odwezly ji tam a daly ji zazdit. Darmo prosila, darmo naříkala, sestry zůstaly jako z kamene, a nešly dříwe od žaláře, dokawad neumlknul hlas Johančin. O tom wšak král nic newěděl, neboť zakázal přísně, aby se nikdo neopowážil, o Johance slowa promluwiti. Sestry wládly w domě jako dříwe, a chránily se, šwagra na nebožku upamatowati. Otec umřel lítostí hned po prwním nešťastném porodu dce-
